Fortescue, Sir John (mezi léty 1385/95 - kolem roku 1476) Do Lincolnovy právIŮcké koleje byl přijat před rokem 1420, roku 1442 se stal nejvyšším soudcem královského soudního dvora. Byl pevně spjat s dynastií Lancasterů - až do jejich konečné porážky v roce ]471 - a podstatnou část šedesátých let patnáctého století (kdy vznikla jeho nejdÚležitější díla) strávil v exilu. Když se pak podrobil Edwardu IV., nesehrál už ve veřejném životě žádnou významnější roli.
Všechny Fortescueovy spisy vycházejí z politických kont1iktů Anglie, jež zažil, ale jeho význam v dějinách politického myšlení plyne z jeho obecných idejí a kategorií, kterých využíval k vyložení postojÚ strany, na které v konfliktech stál. Ve spisech O povaze přírodních zákonů (De natura legis nature, 1461-3), O chválách anglických zákonů (De laudibus legum Anglie, 1471) a ve Vládě Anglie ( 1471) spočívají základy jeho argumentace v tomisticko-aristotelovské přirozeně právní tradici. Lidská společnost je odvozena z přirozených zákonÚ a její dobrý řád a blahobyt jsou závislé na vládě - zvláště na vládě monarchistické. Panství či nadvláda (dominium) vykonávané vládci je tak samo v souladu s "přirozenou spravedlností". Fortescue se příliš nezabývá - což je příznačné problémem tyranie; jeho velkou snahou je rozlišit rÚzné formy nadvlády. Rozlišuje především mezi "královským" panstvím (dominium regale) a "politickým" či (pozdější terminologií) "konstitučním" panstvím (dominium politicum). Rozdíl spočívá ve zdroji práva v každém z těchto systémÚ. V dominium regale je jeho zdrojem vine vládce, v dominium politicum jsou zákony vytvářeny "občany" (cives).
Příkladem "královského panství" (první ze dvou základních forem), ztělesňujícího v jistém smyslu "absolutní" autoritu vládce, bylo podle Fortescua francouzské království jeho doby. Naproti tomu dominium politicum pro něj nebylo dÚležité jako takové, ale jako podstatný prvek třetí formy - dominium politicum et regale - která se nacházela, jak se domníval, v anglické monarchii. Zde se výkonná a nedělitelná autorita dědičného panovníka kombinovala s podstatnou participací - prostředIŮctvím reprezentanrn v parlamentu - králových poddaných. Zákony nelze utvářet a daně ukládat bez plného a aktivního souhlasu obou prvkú. Fortescueovo pečlivé srovnání domácí vlády s francouzským dominium regale vyznívá ve prospěch anglického systému. To vše se vztahuje ke komplexnímu výkladu původu lidské společnosti obecně i k "historické" versi pÚvodu konkrétních politických společností. U Fortescuea lze vysledovat i příbuzné rysy s ranějšími theologickými pojetími dominia. JHB

odkazy
Fortescue, Sir John: The Works ciť Sil' John Fortescue, ed. Thomas Fortescue. 2 sv. Londýn, 1869. literatura
Chrimes, S.B. ed.: Sil' John Fortescue: De laudihus legum Anglie. Cambridge: Cambridge University Press, 1942, 1949.
_: English Constitutionalldeas in the Fifieenth Century. Cambridge: Cambridge University Press, 1936.